Diagnóza SIBO v mém životě změnila mnohé. Zjistila jsem, že není až tak důležité CO jíš, ale hlavně JAK jíš. Že ti nepomůže jen speciální dieta, ale je potřeba komplexní přístup. A že je většina problémů hlavně ve tvé hlavě. Ovšem když už máš ve střevech bakterie přemnožené, ze začátku je jediná cesta přes úpravu jídelníčku. Po půl roce terapie jsem sepsala 17 tipů a užitečných návyků, bez kterých se neobejdeš, pokud se chceš cítit lépe.
*Mé tipy vychází z doporučení specialistky na SIBO, ze zahraničních videí, knih a článků a z mých vlastních zkušeností během probíhající terapie na bakteriální přerůstání tenkého střeva. Pamatuj ale, že ty to můžeš mít jinak. Raději svůj stav konzultuj s odborníkem.
Ukázkový případ špatného strávníka
Povím ti jeden mini příběh o jídle – mém jídle – který ti může být odstrašujícím příkladem.
Dětství jako odrazový můstek k problémům
Problém se zažívám sahá v mém případě určitě až do dětství, kdy jsme se snad my všichni „devadesátkoví“ stravovali strašně. Jedli jsme převážně omáčky, knedlíky, hromadu brambor a sladkostí. Zdravá strava se nijak zvlášť neřešila a každá správná babička měla vždycky ve spíži nějakou sladkou tečku. No kdo by si nedal KitKat (ještě ten poctivý), Lentilky nebo Fidorku, že jo? Tak to prostě bylo a bylo to super!
Ach jo, stále nedostala rozum
Další kvalitní základ jsem pro SIBO položila kolem roku 2016, když jsem hodně zhubla, málo spala, nezřízeně jedla a pak hodně přibrala (13 kilo!). Střeva si musela prožít těžké časy.
Je to tady!
Nicméně všeho dočasu. Ono se to „prasáctví“ dříve či později projeví. Největší problémy mi začaly v roce 2020, těsně po naší cestě do Španělska a před pandemií koronaviru. Začala jsem si psát, co jím, ale ne a ne se dopátrat toho, co mi vadí.
Ovšem když teď koukám do svého bločku na to, co jsem jedla… Panebože. Pečivo na snídani, na svačinu i na večeři, neustále šunka a sýr, sladkosti a buchtičky, na oběd třeba těžké listové těsto se sýrem a skoro ve všem kečup a hořčice. Zeleniny jsem jedla hodně, především na snídani, v domnění, že jím zdravě. Jenže ouha právě ta mi svým chladem hned z rána zabrzdila zažívání. A samozřejmě ani o zmrzlinu nebylo ve Španělsku nouze, k tomu hodně citrusů a bílých jogurtů. Jednu dobu jsem se dokonce vyhýbala masu, protože jsem si myslela, že je mi po něm těžko. Ale mekáč, to jooo. Madre mía!
Nekonečno toxických možností
Ono to jde dělat samozřejmě ještě hůře. Někdo si může navíc dopřávat hodně alkoholu, několik silných káv denně, každý večer zobání brambůrků nebo slaných tyčinek, párečky, klobásky a salámy a jiné průmyslově zpracované potraviny. A když člověk navíc málo nebo špatně spí, kouří, necvičí, stresuje se nebo neumí vypnout hlavu… tadá SIBO je na světě.
Ve střevech to není tak pestré jako kdysi
Souhlasím s tvrzením, že mikrobiom dnešních lidí se smrskl jen na několik kmenů bakterií.
I když dnes máme v rámci stravování téměř nekonečné možnosti, na čem si pochutnat, naši prarodiče to tak neměli a i tak měli paradoxně mnohem pestřejší mikrobiom. Žádný kmen u nich výrazně nepřevládal, dobře se jim trávilo, měli daleko silnější imunitu a nebyli tolik ohroženi civilzačními chorobami. Oproti tomu my dnes máme chabou skladbu střevních bakterií, která nás předurčuje k autoimunitním onemocněním, jakou jsou intolerance, diabetes, roztroušená skleroza, autismus nebo špatně fungující štítná žláza.
Proč se to stalo? Potraviny jsou pěstovány v umělých podmínkách, geneticky upravované a již neobsahují tolik potřebných živin jako kdysi. I když vypadají chutně, jsou prázdné. Vždyť když se podíváš třeba na dnešní mrkev, není tak červená jako před pár desítkami let. Já pravou mrkev ještě zažila a byla výborná, slaďoučká a měla nádhernou barvu. Vypěstovala ji babička na naší zahradě, stejně jako brambory, hrášek, jahody nebo maliny.
Podpora zažívacího traktu a orgánů
Existuje tzv. 5R protokol skládající se z pěti kroků: Remove, Replace, Repair, Repopulate, Rebalance, podle něhož jedu už od března 2023. Cílem je zklidnit podráždění a podpořit činnost žaludku a dalších vnitřních orgánů vhodnou stravou a doplňky stravy.
Dva přístupy ke zlepšení zažívání
- RYCHLÝ PŘÍSTUP: Okamžité nasazení antibiotik, následně probiotik a k tomu částečná úprava stravy. Nebo normální stravování s užíváním antibiotik a až pak zavedení speciální diety. Někdy je běžné užívání zároveň antibiotik a probiotik.
- POMALÝ PŘÍSTUP: Nejdříve striktní úprava stravy, která zmírní příznaky a pomůže přirozeně hubit přemnožené bakterie, dále suplementace chybějících látek a enzymů, pak kůra přírodních antibiotik a následné doplnění probiotik a nakonec postupné rozšiřování skladby potravin.
Moje kamarádka Laura jela dle doporučení svého lékaře podle prvního přístupu a navíc s klasickými antibiotiky, ne přírodními jako já. Po celou dobu terapie jedla v omezeném množství i HIGH FODMAP. Já se vydala delší, přírodní cestou, kterou mi doporučila Karolína z Akademie zdravé výživy. Údajně je to mírnější a při následném užívání antibiotik po dietě nebývají takové problémy a výrazné zhoršení symptomů jako při prvním způsobu léčby.
Vzdala jsem se návštěv restaurací a naplno se pustila do celkového a POMALÉHO očištění organismu a zlepšování životního stylu. Vše dobré potřebuje čas. Jako třeba skutečně kvalitní víno. Záleží na každém, co mu vyhovuje víc a co je pro zdraví ochoten obětovat.
Takhle to mám já už půl roku. ▼
1. Přerušovaný půst aneb jím jen 3× denně v přesné časy
Žádné svačinky ani zobání během dne. Dopřávám si jen snídani, oběd a večeři, a to v přesně dané časy. To proto, aby žaludek věděl, kdy mu tam něco přistane a mohl se na to připravit.
Nauč svůj žaludek jíst pravidelně. Dej mu režim a on pak dostane hlad ve stejnou dobu.
Důležité jsou také rozestupy 4 až 5 hodin mezi jednotlivými jídly, které umožní žaludku v klidu vše zpracovat a vydechnout si. Zároveň se střeva očistí před dalším chodem. Díky tomuto přerušovanému půstu si mohou trávicí orgány odpočinout a povzbudí se tzv. MMC neboli migrující motorický komplex střeva, které zvládne tráveninu snáze posílat dál.
Cílem je najíst se příjemně dosyta, abych těch několik hodin nepadala hladem. Nicméně pocit hladu před jídlem je důležitý. Je to známka, že je zažívání připraveno na další pokrm. Neméně důležité je mezi jednotlivými jídly dostatečně pít. To také podporuje zažívání.
Mně osobně nejvíce vyhovují tyto časy jedení: snídaně 9:00 – oběd 14:00 – večeře 19:00. Tak to mám nastavení ze Španělska. S dřívějším vstáváním v časovém pásmu kolem České republiky se ale stále více přibližuju časům 8:00, 13:00 a 18:00.
Mezi večeří a snídaní je pak okno 12 a více hodin bez jídla. Pokud míváš hlad už dvě hodiny po jídle nebo těsně před spaním, pak tvé jídlo nebylo dostatečně výživné a je čas na změnu!
2. Vyhýbám se cukru, laktóze, fruktóze a omezuju lepek
Měla jsem to velmi podobné jako Phoebe Lapine, která ve své knize SIBO Made Simple píše: Prvních pár týdnů ve mě jídlo zanechávalo pocit deprese. Cítila jsem se separována od kamarádů, protože jsem se bála být „ta holka“, která se v restauraci ptá na obyčejná kuřecí prsa s dušenou zeleninou, místo toho, aby si objednala cokoliv z jídelního lístku nebo jídlo dokonce sdílela s ostaními. Málem jsem podlehla sebelítosti a dovolila, aby mě to zničilo.
Opak se stal pravdou. Z velmi omezených ingrediencí se stal můj poháněcí motor. Cosi inspirativního, uklidňujícího a ve výsledku tak lahodného, že už nebylo proč truchlit. Jídlo v restauracích je stejně drahé a nevíš, co přesně ti servírují. Domácí strava vede na plné čáře. A především nám doma odpadla rozhodovací paralýza z toho nespočtu možností, co si dát.
Tak trošku jiná dieta
Základním stavebním kamenem při bakteriálním přerůstání v tenkém střevě je omezení veškerých alergenů. Jedná se o cukrfree dietu založenou na tzv. LOW FODMAP, jejíž podstatou je odstranění všech fermentovatelných sacharidů, vynechání nebo alespoň omezení množství příjmu vlákniny (zejména veškerých ovocných a zeleninových šťáv, protože obsahují velkou koncentraci vlákniny a sacharidů) a snížení konzumace lepku.
Nízkofermentační dieta ale neznamená, že bychom měli úplně omezit veškeré sacharidy, nějaké musíme ponechat, protože je tělo potřebuje pro správné fungování (např. pšeničné produkty, bílá rýže, bílá quinoa nebo rýžové nudle).
A to hlavní – při téhle dietě je nejdůležitější maso. Dobře se tráví a tělu dodává bílkoviny. Naopak jeho náhražkám (tempeh, tofu) se vyhněte.
Raději hezky pod dohledem
Tahle speciální dieta ale není jen tak. Pokud ji nezahájíš pod dohledem někoho zkušeného, můžeš se dostat do stavu dehydratace, výživových nedostatků a ztráty hmotnosti, které ti mohou přinést celou řadu dalších komplikací. I při konzultacích s odborníkem je to náročné!
Může to být ještě složitější
Docela na prd je to, že SIBO jako takové může mít ještě další odnože. To znamená, že jediným problém nemusí být jen přemnožené vodíkové nebo metanové bakterie. Existují ještě lidé bojující s tzv. hydrogensulfid SIBO, kterým vadí zase o něco jiná skladba potravin, dále ti, kteří se navíc potýkají s přemnoženými plísněmi a candidou v těle nebo ti, kteří trpí na histaminovou intoleranci.
Celé je to jedná velká věda, která vyžaduje odhodlání a chuť postavit se těm malým přemnoženým bestiím uvnitř tebe. Ono každá tvá nemoc je vždycky hlavně o tobě.
Vadí ti vajíčka, rajčata, špenát, staré sýry, oříšky nebo třeba rybí omáčka? Dělá ti problém víno, pivo a cider, kdežto vodku a tequilu vypiješ naprosto v pohodě? Pravděpodobně máš tu čest s histaminovou intolerancí a chybějícím enzymem DAO (diamine oxidase), který histamin rozkládá. Histaminová intolerance často vzniká při SIBO, kdy jsou přemnožené bakterie v tenkém střevě. Ty totiž mohou bránit tvorbě DAO a v těle se pak kvůli tomu dlouhodobě nachází čistý histamin ve větším množství. No a intolerance, která se projevuje bolestí břicha, špatným spaním nebo například vyrážkou a svěděním kůže, je na světě.
3. Nekupuji průmyslově zpracované potraviny
Řeknu ti jedno malé tajemství: Co si neuděláš doma, to je pro tebe potenciální nepřítel a nebezpečný jed. Všechno průmyslově zpracované obsahuje spoustu éček, aby jídlo dlouho vydrželo, spoustu barviv, aby dobře vypadalo, a nepočítaně dalších chemikálií a přídavků.
Takže pryč se všemi brambůrkami, tyčinkami, čokoládkami a vším, co je v líbivých krabičkách a obalech. Ale to platí i pro salámy, párky nebo šunky. Z vlastní zkušenosti vím, že je kumšt, ba skoro nemožné najít šunku bez přidaného cukru, glukózy a dalších hrůz.
Já sama bohužel ještě stále kupuji rostlinná mléka, u kterých je složení také dosti sporné. Kdo ví, co přesně se skrývá v těch načančaných krabičkách ze supermarketů. To je jedna velká neznámá. Do budoucna mám určitě v plánu vyzkoušet výrobu svého vlastního mléka.
4. Přepínám se do režimu „rest and digest“
V dnešním uspěchaném světě to umí jen málokdo. Přitom právě přepnutí do tzv. parasympatického nervového systému, označovaného jako „rest and digest“ je při trávení nesmírně důležité. Když se totiž zklidní dech a všechny ostatní funkce těla na minimum, může se žaludek naplno pustit do práce. Asi není překvapením, že většina z nás je vlivem stresu většinu času v opačném systému „fight or flight“, kdy je trávení upozaděno.
Ztráta času? Kdepak!
Já tak nějak vždy věděla, že bych měla po jídle odpočívat, ale nikdy jsem to neuměla. Hned po jídle mě to táhlo k práci nebo někam vyběhnout. Ležení jen tak byla pro mě ztráta času. A tak se stalo, že přišlo SIBO, které mě donutilo zvolnit, ba dokonce zastavit.
Ozdravná pauzička
V rámci terapie mi bylo doporučeno dát si po každém jídle cca 20–30 minut pauzu. Ležet, odpočívat, číst si knížku nebo nejlépe jen zavřít oči a soustředit se na trávení. V tomto čase je také vhodné odložit telefon a nezapínat televizi ani audioknihy nebo podcasty.
Následně doporučuji dát si klidnou procházku na čerstvém vzduchu. Na běhání a aktivitu vyžadující více energie je lepší vyčkat dvě hodiny, až jídlo více „slehne“.
A víš co? Můžu říct, že až po zavedení této drobnosti jsem se začala cítit výrazně lépe!
5. Téměř všechno jím vařené a teplé
Syrová zelenina a vše studené ochlazuje a tím zpomaluje trávení. Žaludek je naopak potřeba opět probrat k životu tepelně upravenými jídly. Takže vše dusit, vařit nebo opékat.
Možná namítneš, že vařením se přece ztratí vitamíny a minerály. Z části ano, ale když máš špatné zažívání, tak je tvé tělo stejně nedokáže vstřebat. Teď je potřeba navrátit žaludku jeho primární funkci – správné trávení – a zamilovat se do vaření, protože se stane důležitou součástí tvého života. A přitom si nezapomeň hlídat množství bílkovin. To je velmi důležité, aby při SIBO dietě nedošlo k podvýživě.
3 výživové tipy: denně si dej maximálně tři kousky ovoce, týdně sněz ideálně dvě ryby a zejména při nedostatku železa jez minimálně jednou za týden vnitřnosti (játra, játrovou paštiku nebo knedlíčky), hovězí maso a vývary z hovězích kostí.
6. Dělám si hezké jídlo i proces
Když se podíváš na civilizací neposkvrněné kmeny lidí, všichni jejich členové vždy jedí společně, vyhrazují si na jídlo čas a hlavně se soustředí na ohňostroj chutí, který si s každým soustem vkládají do úst. Zkrátka mají jídlo jako něco výjimečného a každý den jsou pro ně takové malé Vánoce.
Všemi smysly
Takže si to taky udělej hezké. Nazdob talíř a užívej si každý pokrm všemi smysly.
Začíná to očima, kdy už jen samotný pohled na tu překrásnou vlastnoručně připravenou krásu nažhaví tvé chuťové pohárky a samou radostí se ti začnou sbíhat sliny a tvořit trávicí šťávy a kyseliny. Na jídlo klidně sáhni rukama a propoj se alespoň s některou surovinou hmatem. Zapoj také sluch a bedlivě naslouchej, jak křupe kůrka čerstvě upečeného chleba. O čichu ani nemusím mluvit. Vůně pečeného masa nebo zeleniny na ghí si tě najde sama. A pak přichází se vší pompou na řadu chuť. Je to rozdíl viď. Když máš takovou předehru.
Vděčnost a radost
Před jídlem se nemusíš modlit, ale buď vděčný za to, co ti přistálo na talíři. Užívej si každý detail a těš se na každý chod. To vše bez telefonu. Jen ty a jídlo. Tvůj posvátný obřad.
7. Připravuju si jídlo sama
Většinu pokrmů si připravuji sama, nebo se na jejich přípravě alespoň podílím. Protože už při samotné přípravě a vaření si s jídlem v kontaktu všemi smysly. A to je nádhera! I proto je lepší si jídlo připravovat sám a ne ho jen rychle konzumovat v restauracích.
Udělejte ze své kuchyně místo, kde chceš skutečně trávit čas, a bude to chutnat skvěle i bez cibule, jak píše Phoebe Lapine ve své knize SIBO Made Simple.
Obzvláště při našem cestování je to výzva. Ale i právě díky němu jsem se naučila rychle zorientovat v jakékoliv kuchyni a už to pro mě není děsuplná místnost, kde MUSÍM něco uvařit. Teď vnímám každou kuchyň jako prostor, kde CHCI připravovat a TĚŠÍM SE na to, co úžasného já sama nebo spolu s manželem zase vykouzlíme.
8. Každý den si zapisuju, co jím a jak se cítím
Tohle je prostě základ. Bez toho nevíš vlastně nic. Zejména se ti to hodí v případě, kdy chceš do jídelníčku postupně zařazovat nové potraviny a potřebuješ vědět, jak ses po té které cítil. Hlavní potíž spočívá v tom, že se intolerance může projevit třeba až za tři dny.
9. Užívám doplňky stravy na podporu trávení
Připadám si jako důchodce. Denně sezobu cca 10 tabletek. Ze začátku bylo potřeba podpořit trávení a pak vybít bakterie přírodními antibiotiky. O dalším postupu po půl roce terapie a speciální diety ti napíšu v dalších článcích.
Moji společníci doma i na cestách byli, nebo ještě stále jsou:
- hořký bylinný čaj 20 minut před každým (zejména tučným a těžkým) jídlem
- hořké kapky před každým jídlem (případně jablečný ocet nebo voda s citronem) – hodí se zejména při cestování, protože tělu pomůže zbavit se patogenů
- trávicí enzymy v průběhu jídla
- betain HCL (kyselina chlorovodíková) v průběhu jídla obsahujícího bílkoviny
- omega 3 mastné kyseliny (rybí olej)
- vitamín D v tekuté formě
- B-komplex
- hořčík při únavě
- vitamín C
- antibiotika z oregána a hřebíčku
- prokinetika na podporu střevní motility (peristaltiky) neboli pohyblivosti střev
- NAC (N-Acetyl-Cystein) neboli síra pro podporu metylace a detoxikace
Skladba a množství tabletek se v průběhu terapie různě měnila a mění podle aktuálního stavu.
Pozor na přebytek vitamínu B6, který chybí hlavně veganům a vegetariánům. Pokud jíš dostatek masa a užíváš silný B-komplex, může se nadbytek tohoto vitamínu projevit brněním, těžkostí a neobratností končetin. Přesně to se stalo mně.
10. Hodně žvýkám a jím pomalu
Snad celý život mně a mému bráchovi vytýkali, že jíme strašně pomalu. Že je přece normální jídlo do sebe rychle hodit. Přitom jsme očividně právě my fungovali správně.
Jak tedy jíst? Zásadně vsedě, v klidu a potravu vždy dobře rozkousat (ideálně na tekutou kaši před polknutím). Žaludek nemá zuby a když navíc nemá dostatek trávicích šťáv, tak jednoduše nemá jak velké kusy potravy rozložit. Ty pak v něm jen o to déle leží a tlačí.
Proto svému žaludku vše doslova předžvýkej, aby s tím měl minimum práce, a plně se soustřeď na kousání. Výborně to pomáhá také k tomu, abychom se po jídle necítili nafoukle. Takže se při každém jídle proměň v pasoucí se krávu, která žvýká hezky relaxačně.
Nekoukej do telefonu a soustřeď se na každé sousto při jídle. Bezprostředně po něm pak koncentruj veškerou svou pozornost na trávení potravy. Jen ty, jídlo a tvé trávicí orgány. Dej si za cíl být poslední, kdo sní u stolu své jídlo. Nenech se odradit těmi, kteří jedí rychle a ŠPATNĚ. Nechť jsou jejich „chytré“ řeči jen bzučením mouchy ve tvých uších.
11. Nejím těsně před spaním
Trávení je údajně nejpomalejší v čase mezi 22:00 a 2:00. To znamená, že když do žaludku něco hodíš v tomto čase, pak se s velkou pravděpodobností neztráví a jen ti tam bude ležet přes noc. O to hůře, když máš málo kyselý žaludek a slabé trávení. Ráno se pak logicky cítíš unaveněji a trávení během nového dne se také zpomaluje. A tak pořád dokola až si z toho můžeš vypěstovat nejrůznější intolerance, alergie nebo obávané SIBO.
Jíst těsně před spaním se nevyplácí. Poslední jídlo si dej proto nejpozději dvě hodiny před spaním, ať má žaludek dostatek času zavřít krám a uložit se ke spánku jako ty.
12. Dostatečně spím a odpočívám
Přiznávám, že při přesunu ze Španělska se nám to úplně nepodařilo. Naopak jsme se skoro nevyspali. Špatně se nám spalo ale už ve Španělsku, kde byla buď velká zima nebo extrémní horko a k tomu vlhko. Byl to vlastně jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli odjet.
Teď už se nám daří lépe spát a je to znát. Spánek a obecně odpočinek je zkrátka základ pro dobré fungování těla i hlavy. Máme více energie, jsme pozitivnější a lépe nám to myslí.
13. Pravidelně se hýbu a protahuju
Pravidelně se hýbat vyžaduje další porci silné vůle a disciplíny. To je pro mě stále největší výzva, kterou se ale snažím každý den poctivě plnit, byť jen drobnými cvičeními.
Stačí protažení, 10minutové cvičení, procházka nebo tančení po pokoji nebo při vaření. Cílem je rozhýbat střeva, aby dobře a s radostí trávila. Zažehnout trávicí oheň. Můžeš vyzkoušet cvičení s pokutami.
Při užívání klasických antibiotik je lepší necvičit. Při užívání přírodních je to naopak vhodné, jelikož se při umírání bakterií vylučují endotoxiny, které zhoršují příznaky. Proto je třeba tělo rozhýbat, aby se snáze zbavovalo všeho nepotřebného a škodlivého.
14. Vyhýbám se restauracím a kavárnám
Fast foody. Přesně tohle by měla být no go zóna pro všechny, i ty, kteří mají zažívání v pořádku. V poslední době si všímám, že má čím dál více mých známých zažívací problémy právě po konzumaci něčeho takového. Mně se po tom loni spustila střevní chřipka.
Ovšem i klasické restaurace a kavárny představují riziko, které může nabourat tvé zažívání. Tvé potřeby se mohou lišit od jídelního lístku. Otázkou také zůstává, jak přesně probíhá příprava pokrmů. Zda je vše skutečně čerstvé, dostatečně omyté, řádně zpracované, jakého původu a jaké množství cukrů a soli obsahuje.
Plánování jako základ úspěchu
Ano, vyhýbání se restauracím a kavárnám sice značně omezuje sociální život, jenže ono stačí jednou zhřešit a koloběh utrpení se rozbíhá nanovo. Zase jsi na začátku. Proto se vyplatí hlad a chuť nezahánět jen tak něčím, co je zrovna po ruce, ale naopak si každou snídani, oběd a večeři dopředu promyslet a naplánovat. Uvidíš, jak se budeš cítit skvěle a jídlo nebude stresová záležitost. Při cestování se ti budou hodit termosky na jídlo a pití.
15. Nastavuji hranice všem stresorům
První impuls k nastavení mých osobních hranic přišel ještě před SIBO terapií díky japonské léčebné metodě Reiki, kterou jsem absolvovala ve Španělsku. Byl to skvělý zážitek.
Pokud je to možné, zbav se všeho, co tě stresuje. Sleduj, co ti vadí, v jakých situacích se cítíš nepříjemně, vnímej projevy svého těla a vědomě s tím zkus pracovat. Může se jednat o práci, lidi nebo prostředí. Všechno na tebe působí a tedy ovlivňuje i tvé zažívání. Nauč se říkat ne, nesnaž se pořád někomu zavděčit a říkej naplno, co se ti nelíbí. Je to úleva!
Stresor je zejména při SIBO také jídlo. Buď vděčný za to málo, co můžeš sníst, a začni si jídlo vědomě užívat. Přesně toto je nejlepší cesta k uzdravení cesty mezi mozkem a střevy.
Především u jídla se snaž nemyslet na nic negativního a stresujícího!
16. Nosím pohodlné oblečení
Až se to nezdá, oblékání je také důležité. Ideální je volné oblečení, které netlačí na vnitřní orgány ani když sedíš. Zkus se vyhýbat oblečení, které by tě příliš stahovalo nebo se zařezávalo do břicha. To platí samozřejmě i pro podprsenku, kalhotky nebo trenky.
Ale přiznám se bez mučení, že nějaké ty upnuté kalhoty ve skříni mám. Líbí se mi to. Hlavní je se cítit pohodlně během jídla a bezprostředně po něm. To by tě nemělo nic škrtit.
Tip: Objevila jsem naprosto boží podprsenky Sloggi. Bezešvé prádlo, které jsem dlooouho hledala. Mám pocit, že už jinou podprsenku nikdy chtít nebudu. M-I-L-U-J-U!
17. Testuju se na SIBO a vitamíny
Netrap se zbytečně. Změna životního stylu není nikdy na škodu. Než se ale pustíš do výraznějšího omezování potravin nebo střemhlavého užívání doplňků stravy, otestuj se a zjisti, zda je tvým problém skutečně SIBO. Dechový test ti to potvrdí, nebo vyvrátí. Při krevních testech například na vitamín D nebo kyselinu listovou zase zjistíš, co ti skutečně chybí. Nezapomeň, že i přebytek některých látek v těle může napáchat škody!
Svou dietu, doplňky stravy a vše související s tvým zdravotním stavem ideálně konzultuj s odborníkem na výživu. Nejlépe takovým, který má celostní přístup. Nikdy totiž nejde jen o jeden zdravotní problém, ale obvykle to bývá kombinace více neduhů nastřádaných během let. V průběhu terapie se pak určitě průběžně přetestuj, abys věděl, zda dochází ke zlepšení.
Dostatečný spánek, minimum stresu, pestrá strava a přiměřený pohyb. Může to znít jako klišé, ale není pochyb o tom, že právě tyto základní věci potřebuje každý člověk, aby si zachoval pevné zdraví a především zdraví svých střev. A nezapomeň, to, že je něco zdravé, neznamená, že je to zdravé právě pro tebe. Naslouchej svému tělu.
