Většinu svého života jsem byla hubená a přála jsem si přibrat. Když se mi to někdy kolem 27. narozenin povedlo, zjistila jsem, že se tak vlastně necítím dobře a že chci zase zhubnout. No jo, klasika. Jenže jak na to? S hubnutím jsem neměla pražádné zkušenosti, jen jsem věděla, že na sobě to divné a měkké „něco” navíc, kvůli čemuž je pro mě těžší obejít blok, mít nechci! Díky bohu se úplnou náhodou zrodilo mistrovské řešení, s nímž přišel můj kamarád Honza, a na němž už fičím půl roku a cítím se skvěle.
Mnozí kamarádi teď možná budou koulet očima, že já jsem tedy nikdy tlustá nebyla, ale pravda je myslím na fotce níže. Dle mého skromného mínění jsem poněkud větší byla (ta hrošice vlevo).
S Otto Bohušem a Eliškou
Z 57 kg, které jsem měla xx let, jsem se vyhoupla na „krásných” 70 kg! I když je sedmička moje oblíbené číslo, v tomto případě to úplně říct nemohu. Najednou jsem s sebou brala na hory, do města i kdekoliv jinde 13kilový sakra těžký „batoh”.
Mise „přibírání“ splněna
Jak se mi vlastně povedlo dosáhnout takového nebývalého úspěchu? Žádné speciální kouzlo v tom nehledejte. Prostě jsem jen hodně žrala. Všemožné sladkosti i cokoliv jiného, co mi zrovna přišlo pod ruku. Svým jedením jsem byla proslulá.
Dříve jsem to stejné jídlo mohla jíst od rána do večera a nic se nestalo – ani deko navíc, ale teď se na tom podílelo hned několik faktorů:
- Přibývající věk. Ať chcete, nebo ne, metabolismus se mění a je to jiné než v sedmnácti.
- Byla jsem šťastná, spokojená a zamilovaná, takže jídlo do mě padalo samou láskou. Můj milý navíc rád a dobře vaří, takže to šlo jedna báseň.
- Začala jsem pracovat z domu a živit se sedavým zaměstnáním – psaním. Přestaly se tedy konat cesty do práce a z práce.
- Necvičila jsem, nehýbala jsem se, protože jsem vlastně nikdy nemusela a nějak jsem si myslela, že to bude tak jednoduché na věky věků.
A co bylo vlastně mým spouštěčem: „Ty vole, jsi tlustá, dělej se sebou něco!“?
Zrcadlo to nebylo, přibírala jsem rovnoměrně na všech místech, takže jsem to neviděla.
Prvním indikátorem byli mí kamarádi (děkuji za ně), kteří mi říkali: „Pokaždé co tě vidím, tak jsi větší a větší“. A tím druhým byla váha. S mým milým jsme totiž měli od začátku našeho vztahu úmluvu, že nemusím nic dělat, dokud nedosáhnu 70 kg.
A já byla tak dobrá, že jsem toho cíle zanedlouho dosáhla! V ten okamžik ale nastal čas na ono zmiňované – DĚLEJ SE SEBOU NĚCO!
Ten vypapaný obličej. I ruka… A ty vlasy, to bylo co?!
Tajný recept na hubnutí
Možná vás zklamu. Kouzelný skřítek ani fitko to nejsou. Abych tedy byla přesná, fitkem jsem začala: běhala jsem na pásu, zvedala činky a dělala další podivnosti, při kterých se člověk hodně potí, ale to mě nebavilo, i když pár kil jsem dolů dostala.
Asi nejsem fitkový typ. Na běhání mě taky moc neužije, takže byl pořád ve hře ještě ten skřítek. Žádného ale bohužel neznám, takže jsem na to musela jinak.
Bylo co zmenšovat. Na obou fotkách mám stejné kraťasy.
Nejlepších výsledků se dosahuje pravidelností a chutí do cvičení. Kde ji ale vzít? To byla dobrá otázka. Nakonec mi ji pomohl vyřešit můj kamarád Honza, který přišel s boží myšlenkou – nenáročným cvičebním projektem, kde se rozdávají pokuty!
V čem to celé spočívá?
- Ve sdílené excelové tabulce si každý nastaví denní a týdenní úkoly, které bude plnit, a stanoví se den (dny) pro odpočinek a regeneraci.
- Každý den si do tabulky zapisujete, co jste cvičili, nebo zda jste něco nezvládli.
- Je jen na vás, jaké cviky si zvolíte. Nejlepší jsou takové, které hravě sfouknete během 10 minut každý den, i kdyby to měl být třeba jen jeden klik nebo dřep denně. Hlavní je, aby vás to bavilo! Pak si samozřejmě můžete začít přidávat čas nebo náročnost cviků.
- Na konci každého měsíce se vždy sečtou dny flákačům a ti pak za ně zaplatí všem zúčastněným poměrnou část stanovené pokuty (nic drastického, třeba 50 Kč). Takže ti, co pravidelně cvičí, vydělávají! Častokrát je to výnosnější, než mít účet v bance.
Díky tomuhle jednoduchému principu cvičím pravidelně cca 6x týdně od listopadu 2020. Ba co víc, stal se z toho můj zvyk, což se mi nikdy předtím nedařilo a pořád jsem jen cvičení odkládala. Teď jsem zkrátka musela, nebylo zbytí. Přece bych neplatila!
A napadlo mě někdy podvádět? Nikdy! Vždyť to dělám pro sebe. Svědomí by mi to navíc nedovolilo vzhledem k ostatním. A ta radost, že jsem to vydržela už měsíc, dva, čtyři, půl roku… je nesmírná a stojí za to.
No a teď mi cvičení chybí, i když necvičím byť jen jeden den. Pro mě takový malý zázrak.
Co konkrétně cvičím já?
V denní výzvě mám sedm cviků: 15 dřepů s výskokem, 2 cviky na zpevnění rukou, 2 cviky na posílení břicha, 40 jumping jacks neboli skákacích panáků (hvězdných skoků) a nakonec protažení, aby druhý den nic nebolelo. Dohromady mi to vždy zabere max 15 minut. Prostě jen taková rychlovka pro dobrý pocit, která funguje!
Můj osobní tip na hubnutí: ŠVIHADLO.
Drobnost, která přináší své ovoce – švihadlo.
Jelikož běžec moc nejsem, jak už jsem zmínila výše, hledala jsem něco jiného, akčního, co tomu bude podobné. No a švihadlo bylo jasná volba. Ostatně už jako malá jsem skákání přes švihadlo milovala. Takže některé denní cviky občas vyměním za šňůru s rukojeťmi.
K tomu můžu doporučit ještě jógu na zpevnění těla a zklidnění mysli. To se také počítá. Tu mám zahrnutou v týdenních úkolech – jednou týdně musím splnit 5 úkolů, z nichž se některé mohou opakovat a některé mohu vynechat, podle nálady. Vždy ale musím splnit 5. Například tedy cvičení jógy, běh 1 km, tanec, dlouhá chůze, ranní/večerní meditace, plavání, minimálně 30 minut na slunci, kreslení a psaní na blog. Jak vidíte, je to motivace v různých směrech!
Konečně na mě oblečení zase trochu plandá.
Není to jen o cvičení, samozřejmě
Je potřeba zkrouhnout a vyšperkovat i jídelníček. Teď jím o dost méně. Předtím jsem měla žaludek roztáhlý jako plachtu ve větru.
Postupně jsem tedy ubírala, začala jíst víc ovoce a zeleniny (hlavně zeleniny) a maso jím jen kuřecí, krůtí a rybí. Hovězí nebo vepřové už jen výjimečně, protože se pěkně dlouho tráví a ženské by ho ani jíst neměly (říká se, že ženy by měly jíst jen malá zvířátka). Update 2024 – aktuálně jím stále menší porce, ale s tím rozdílem, že se můj jídelníček skládá především z masa, vajec, pečené/vařené zeleniny a bezlepkových obilovin. Jakto? Může za to speciální Low FODMAP dieta.
Taky se snažím pít více čisté vody a co je důležité, říkám si, že vypadám skvěle (i když to skvělé třeba mnohdy není)! Změna myšlení taky dost pomáhá. Třeba i v tom smyslu, že si opakujete: dám si radši papriku než dortík.
Tip na závěr: U mě bylo hubnutí spíše jako bonus, hlavně jsem se chtěla pravidelně hýbat a ne jen vysedávat u počítače – unavit mozek a alespoň trochu také tělo. Nicméně by cílem mělo být nejen úspěšné zdolávání denních cvičebních úkolů, ale také určitý systém ve změně jídelníčku.
Dostala jsem tip na Kaloricketabulky.cz, které vypadají jako ideální cesta, jak si detailněji pohlídat, co konzumujeme, zda tělu dáváme každý den dostatek potřebných živin a zda tento příjem k našemu cvičení stačí.
Nedílnou součástí cvičení a zdravého životního stylu by také mělo být sledování alespoň základních vitamínů a minerálů (vitamín D, hořčík, zinek…). I tato informace totiž dokáže říci velmi mnoho. To proto, že nedostatek vitamínů a minerálů může mít souvislost s únavou, zhoršenou koncentrací, špatnou náladou a některými onemocněními či jejich zhoršováním.
Tak vzhůru do toho. Už žádné odkládání! Jo a je to jen v hlavě. Na genetiku se vymlouvat nelze, protože i genetické vzorce můžeme změnit. To už se ví dávno.
Cvičení a hubnutí zdar!
Slovotvorka
