Menu Zavřeno

Dvoutýdenní (ne)dovolená na severu Španělska

0
(0)

Upřímně? Loňský rok byl na hovno. Klasický sudý rok. Takové totiž sudé roky obvykle bývají. Tak nějak se táhnul, člověku se nechtělo dělat nic kreativního (proto jsem na blog nic nepřidala) a plus se několik věcí podělalo. Takový byl rok 2022 alespoň pro mě. No a ta dovolená… sotva začala, hned skončila.

Rok 2022 | Sever Španělska | Slovotvorka

Úvodní fotka nepříznivému roku 2022 úplně neodpovídá. Nutno však říci, že se našly i světlé okamžiky. Například narození mé úžasné neteře Viki. Také se mi zlepšila španělština, přišli jsme na chuť japonské kuchyni a já konečně objevila téma, o kterém chci napsat knihu. 

Teď už ale k tomu, jak to bylo loni se mnou a s naší „velkolepou“ dovolenou.

Skoro vyhoření

Hned začátkem roku se mi nakupilo hodně pracovních úkolů. Svou práci miluju a neumím ji dělat jen na půl plynu, takže jsem školila a do noci psala. Do toho mi z únavy začala pokulhávat organizace práce a já se začala točit v kruhu beznaděje, že nic nestíhám, a seděla u počítače od rána do večera. O to pomaleji mi práce šla a smyčka se utahovala.

Člověk už pak přestane vnímat, že je něco špatně a hlavně nedokáže sám nic změnit. Proto děkuji manželovi, že mě z toho vysvobodil. Myslím si, že v pravý čas, možná za pět minut dvanáct jsem ukončila některé dlouhodobé spolupráce, které už mě tolik nenaplňovaly, začala jsem více odpočívat i cvičit a bylo mi lépe.

Zlomená noha

I když se přímo vám nic nestane, je až s podivem, jak silně na vás působí okolí a jejich strasti. Zejména pokud se jedná o rodinné příslušníky nebo nejbližší kamarády. 

Hned v únoru si mamka při výletu do hor zlomila nohu a tato nešťastná náhoda pak ovlivnila celý čerstvě započatý rok. Bylo potřeba vymyslet a zařídit spoustu věcí, psychicky se obrnit a doufat, že se vše zahojí a vrátí co nejdříve zpět do normálu.

Ztracená kreativita

Asi tím vším vypětím jsem v práci jela spíše jako robot a zcela mě opustila chuť tvořit něco pro sebe. Nekreslila jsem a na svůj osobní blog nepřidala ani čárku. Jakoby se na čas vypařila moje múza a vzala si rok dovolené.

No a když už jsme u té dovolené…

Dobrodružství nečeká

A nepočkalo. Poprvé v životě jsme si s manželem naplánovali dva týdny dovolené bez notebooku, spaní pod stanem a objevování severu Pyrenejského poloostrova. Jojo, asi až moc jsme se těšili, že vypadneme z rutiny a zažijeme něco nového. A to byla chyba.

Naše dovolená by se dala nazvat „vzhůru na sever a zase rychle zpět“. A to jsme plánovali navštívit i Pyreneje, Barcelonu a jih Španělska. Nic z toho nevyšlo.

Ani ne po týdnu nás totiž skolil zavšivený koronavirus.

Co jsme stihli

Den Místo Poznámka
16. červenec
Výjezd autem z Malagy
Cesta byla příjemná a uběhla rychle. Takže to na začátku vypadalo i celkem růžově.
17. červenec
Salamanka
Slavila jsem narozeniny. Bylo ukrutné vedro i přes noc (40 °C a více) a známí Španělé v bytě neměli ani klimatizaci a jen jeden větráček, který jsme si střídali. To doteď nechápem.
18. červenec
Leon
Tohle město se mi moc líbilo. Moderní, různorodé a s krásnou architekturou. Jen se tady v každé restauraci platilo speciální dýško za sezení u stolu venku, o kterém nebyla nikde ani zmínka. Plus ani neuměli počítat.
19. červenec
Llanes
Tady v kempu se Vašek pravděpodobně nakazil covidem. Nicméně to bylo neskutečně krásné místo na útesech s výhledem na moře. Přesně takhle nějak jsem si naše stanování představovala.
20. červenec
Picos de Europa, Lagos de Covadonga
Další nádhera v pořadí. Volně se pasoucí krávy v horách, nikde nikdo a všude plno zeleně. Divoká příroda, ze které jsme byli unešení. K tomu jsme navíc ochutnali sýry z hor a užili si luxusní výhledy a líbezné cestičky.
21. červenec
Santander
Dechberoucí pláže s bílým pískem, které bych ráda ještě někdy navštívila. Město mě ale nijak zvlášť nenadchlo, takový průměr. A kempování? Přesně takhle jsem si to nepředstavovala.
22. červenec
Bilbao
Do Bilbaa jsme víceméně jen nakoukli. Co se týče vyžití, kvalitních barů a restaurací nebo kultury, myslím si, že fajn. Nicméně to na mě působilo jako jeden velký studený kýč.
23. červenec
San Sebastian
Krásné město. Jak pláže, tak historické centrum. Pravděpodobně ale také nejdražší město celého Španělska. A právě tady jsme lehli na týden s horečkou, nebyli schopni pořádně jíst ani si dojít na záchod, aniž by se nám nezamotala hlava, platili nehorázné peníze za pobyt na studentských kolejích a modlili se, ať se co nejdříve dostaneme domů.

Cestou jsme se ještě zastavili přes hranice ve Francii, kde jsme chtěli přespat, protože to cenově vycházelo levněji a vypadalo to tam krásně. Jenže bylo plno. Všude. Plus se mělo na hranicích další den stávkovat, tak jsme to museli otočit a ubytovat se na hotelu v San Sebastianu. To byl totiž den, kdy už Vašek nevypadal vůbec dobře. Já město ještě stihla projít a pak už jsem padla za vlast i já.

Rok 2022 | Sever Španělska | Slovotvorka

Znamení?

V ten samý den, těsně před tím, než jsme 16. července vyjeli na cestu, hořela kousek od našeho bytu celá hora. Zpětně to vidím jako znamení, které nás mělo varovat, že bude naše dovolená peklo. Nu neposlechli jsme.

Po návratu z „dovolené“ jsme pak celý týden jen koukali do zdi (opravdu, nedělám si legraci) a nemohli uvěřit, že to tak rychle skončilo a že nám je tak hrozně špatně. Přitom to mělo být krásné a dobrodružné. Doslovala a do písmene jsme byli zdrcení. Kdybychom tak věděli, že to je teprve začátek… Hrozně nám bylo ještě minimálně celý měsíc poté, a také jsme neustále mysleli na tu hromadu vyhozených peněz oknem. Možná spíše z několika oken zároveň.

Rok 2022 | Sever Španělska | Slovotvorka

Okradena „kamarádkou“

Seznámily jsme se v dubnu 2022 a já k ní začala chodit na lekce pilates. „Vela“ byla Argentinka, malinká, sympatická a já si naivně myslela, že mám novou kamarádku, se kterou si budu moci konečně pořádně poklábosit španělsky.

Už od začátku podezřelé

Zpětně a s odstupem času jsme ale s Vaškem došli k závěru, že šlo pouze o prachy. Sama od sebe mi psala jen když šlo o plánování a placení lekcí na další měsíc, spolu s jejím přítelem si hlídali každé euro ze společného grilování a každého posezení a když šlo o nějaké akce, vyrazili raději s jinými kamarády.

Konec komunikace

Vrchol našeho kamarádství přišel v okamžiku, kdy jsem byla nemocná a pak i ona, takže jsme se domluvily, že si lekce nahradíme koncem měsíce. Z konce měsíce byl další měsíc, protože byla na dvoutýdenní dovolené a údajně nevěděla, kdy se vrátí. Pak nemohla, protože se jí nechtělo. A pak už vlastně lekce dávat nechtěla, protože je těhotná. Aplikovala zkrátka celou řadu výmluv, které dost možná použila i u svých dalších klientek.

No a tak jsem u ní postupně přišla skoro o 100 € a víceméně se po těch dvou Argentincích slehla zem. Už se nedivím, že je Argentina neustále na pokraji bankrotu a její obyvatelé jsou schopni zabít kvůli telefonu. Podobné historky jsme totiž nezávisle na sobě slyšeli i z jiných zdrojů.

Jsou výjimky

Ale abych lidi z Argentiny jen nehanila. Ne všichni jsou takoví. Známe i další Argentince, kteří jsou úplně jiní. Mnohokrát nám pomohli, jezdíme spolu na výlety a je radost hrát s nimi deskovky.

Plus se mi moc líbí
argentinský přízvuk!

Má to pozitivum

Díky tomuto sice omezenému kamarádství se nám ale výrazně zlepšila španělština a já se přestala bát mluvit. Navíc jsem si celou dobu zapisovala zajímavá slovíčka a další specialitky (to už ale dělám několik let) a věřím, že už brzy oživím stránku Španělština.

Nepovedená okna

Ach ti řemeslníci. To je banda. Nejenže udělali mamce okna pěkně na pikaču, ale nedala se s nimi pořádně domluvit hodina ani den, kdy se laskavě uráčí přijít něco dělat. Tohle byl další zářez do psychiky nás všech a nebylo to vůbec jednoduché období. Spíše bych řekla, že byl závěr roku taková třešnička na dortu. A za zlatý hřeb roku 2022 považuji …▼

Střevní chřipka

Už delší dobu jsem se necítila úplně ok, což dosáhlo svého vrcholu po prodělání koronaviru a střevní chřipce v prosinci 2022, na kterou jsem musela brát antibiotika, protože nic jiného nezabíralo. Střeva jsem tedy měla koncem roku doslova na s*ačku.

Rok 2023? No uvidíme...

Zatím jedno dobrý a jedno špatný.

Diagnóza SIBO

Začátek roku 2023 už byl pozitivní v tom, že mé vleklé problémy konečně po letech dostaly pojmenování – SIBO. A právě o své cestě se SIBO se chystám sdílet poznatky na blogu. Objevuje se totiž stále více lidí, kteří tímto problém trpí, takže je šance, že svými články někomu pomůžu. To i proto, že moc informací o tom zatím nikde není.

Zase zlomená noha

To snad ani není možné. V květnu jsme byli opět svědky požáru za kopcem a znovu vezeme mamku do nemocnice… A tentokrát navíc v zahraničí. Se vší pokorou tedy očekávám, co se udá letos. O to víc, když máme spoustu plánů. Tak schválně, co z toho vyjde! 😀

Jasně, vždycky může být ještě hůř. Ale člověka to prostě naštve a zamrzí, když se nedaří. Důležité je neztrácet naději, že zas bude líp, a hledat radost v maličkostech. Krásným příkladem je teď moje mamka, která vzala druhou zlomeninu po tak krátké době opravdu statečně a i v totálně cizím prostředí se zvládla domluvit a nezbláznit se z toho.

Jaký byl váš rok 2022 a začátek roku 2023? Taky se u vás něco po*ralo, nebo patříte mezi šťastlivce a vše bylo na jedničku? Neváhejte se „pochlubit“ v komentářích.

Byl pro tebe příspěvek užitečný?

Klikni na hvězdičky a ohodnoť!