Ne moje, ale jeho útrapy. Já jsem byla naprosto v pohodě a nic netušíc. To, co totiž předcházelo dámské jízdě s nečekaným koncem, nebylo úplně jednoduché. Vlastně můžu být ráda, že si svou otázku nakonec nerozmyslel. Ale zase na druhou stranu, přece mu to nedám zadarmo, i když neúmyslně. No už vás nebudu napínat a řeknu vám, co se událo před tím, než Vašek poklekl u Louvru v Paříži a požádal mě o ruku. Jaké byly zásnuby v Paříži a co jim předcházelo?
Dlouhodobý plán zásnub s komplici
S kamarádkami jsme si v listopadu 2018 spontánně domluvily dámskou jízdu. Dlouho už jsem nikde nebyla a moje nožky už zase chtěly někam do neznáma. Evča a Magda byly v tu chvíli naladěné na stejnou vlnu, a tak byl výlet na světě. Jako cílovou destinaci jsme zvolily Paříž.
Pro mě byla Francie něco nového a o to přitažlivějšího, Evča tam byla dávno a chtěla si vyrazit z kopýtka a Magda se s chutí ujala role našeho průvodce, jelikož tam rok žila a umí francouzsky. Nejdřívější termín, kdy se nám to všem hodilo bylo 30. 1., a tak jsme jej přijaly za svůj. Na tři dny se zamluvilo ubytování, bookly se letenky a bylo to.
No a někdy kolem data naší prvotní myšlenky na Paříž už Vašek začal plánovat svůj strategický plán. Postupně do něj zasvětil Evču i Magdu, aby na zpáteční cestě seděl v autobuse a letadle vedle nás, aby se ubytoval ve stejném hotelu (první den byl sám v jiném, aby zůstal v utajení) a aby ho informovaly, kde se zrovna nacházíme. Přece jen, kdybychom se náhodou potkali, s jeho výškou bych ho asi nepřehlédla.
V Paříži holky pod záminkou láskyplného chatování se svými protějšky informovaly Vaška o naší poloze a věřím, že ne úplně snadno dělaly jakoby nic. Já v domnění, že je Vašek doma s pejskem, měla menší výčitky, že taky někam nejel, a přitom on už v ten stejný den o přibližně dvanáct hodin později vyrazil také na cestu z Ostravy.
A abych opravdu nic netušila, v Paříži mi navíc posílal fotky sebe a Emušky, jak se jim stýská, které nafotil týden dopředu. Takový herec! Který si už v tu chvíli drandil po Paříži na koloběžce.
A když už měl prstýnek i letenky koupené a vše důkladně naplánováno, začaly útrapy. A to ještě v Ostravě.
Už se mi o zásnubách snívalo
Předtucha? Možná ano. Ale co si budeme povídat, už jsem na to také myslela a možná i tajně doufala, že to přijde, a ne třeba až za deset let. Problém však byl, že jsem o tom mluvila i ze spaní. Občas prý takhle mluvívám, něco přežvykuju nebo si skřípnu zoubky. Tentokrát jsem ze sebe ale vysoukala něco opravdu tematického.
Ráno, přibližně dva týdny před odletem do Paříže, jsem se přitočila k Vaškovi a naprosto zřetelně pravila: „Ale ten prstýnek nemusí být tak drahý.“ Já jsem spala, ale z vyprávění vím, že v tu chvíli mého drahého polil horký pot zděšení. „Kdo to prozradil?“, „Jak to ví?“, „Nebo se jí to fakt jenom zdá?“ Nutno dodat, že počet zasvěcených do celého plánu se rapidně rozrostl. Ten moment mu opravdu nezávidím. Zato já jsem se hezky vyspala. Zdálo se mi o větvičce a tak.
Chtěla jsem vlastně úplně něco jiného
Na základě onoho „hrůzného“ snu jsme se začali o tomto tematu bavit. Já samozřejmě nezávazně, stále nic netušíc. Shodou okolností jsem do práce psala článek pro e-shop s prstýnky a šperky, a tak nebylo těžké konverzaci ubrat právě tímto směrem. Jenže.
Když se Vašek zeptal na to, jaký zásnubní prstýnek by se mi líbil, údajně jen tak ze zvědavosti, řekla jsem, že by se mi nelíbil ten, kde je více kamínků. A přitom přesně takový už byl ve skříni. No jo, holka vůbec neví, co chce. Chudák Vašek se zase chytal za hlavu.
Zásnuby v Paříži? Ale kdeže!
Třetí a neméně zásadní problém nastal v Paříži. S Magdou a Evčou jsme se procházely po městě a na mě v tu chvíli padla nějaká temná chvilka. Bylo zataženo, poprchávalo, kolem bylo plno cizinců a nesympatických lidí a hlavou mi navíc problesklo, že je Paříž na zásnuby ohraná. Můj výrok, který jsem po tomto zamyšlení pronesla, Evču s Magdou určitě velmi šokoval. „Kdyby mě tady Vašek požádal o ruku, řekla bych ne,“ pravila jsem jen tak ve srandě. Ovšem to zděšení, které muselo následovat u děvčat, je dost zřejmé. V hlavách se jim určitě rázem točilo milion koleček a šrotovalo jim, zda to Vaškovi říct, nebo ne. Naštěstí rozhodly správně.
Plán se podařil. Řekla ano
Celé tři dny v Paříži jsem si naplno užila. Kochala jsem se krásnými památkami, užívala si francouzské jídlo a fajn chvilky s holkama. Konečně jsem viděla Eiffelovku, Sacré-Coeur, Notre-Dame a plno dalších krásných staveb a míst. Ale právě Louvre pro mě bude mít už napořád ten největší význam.
V sobotu, poslední den našeho výletu, jsme naše putování v odpoledních hodinách zakončily příjemnou procházkou kolem Seiny. Při ní se mraky z předchozích dnů rozestoupily, vysvitlo sluníčko a všechno bylo prostě tak nějak krásné. Došly jsme až k Louvru, kde jsme se společně fotily a mi bylo neskutečně fajn.
A v tom jsem ho uviděla. Z ničeho nic se objevil a kráčel směrem ke mě. Ještě teď mě z toho mrazí. Poznala bych ho kdekoliv, s jeho výškou to ani není nic těžkého. Ovšem brýle se mi v tu chvíli hodily, protože jinak bych si řekla, že asi špatně vidím.
Pocity toho okamžiku nedokážu dost dobře popsat a asi to ani nikdy nesvedu, a to jsem copywriter. V hlavě jsem měla najednou naprosté prázdno a už asi rozumím tomu, co u chlapů znamená „nothing box“. Prostě jsem jen koukala, jak ke mě jde. Žádné scénáře, co se stane, proč je tady, ani nic podobného. Mé překvapení bylo tak obrovské, že když ke mě došel, jako první ze mě vypadlo jen: „Co tady děláš?“ (Mimochodem Vašek řekl kamarádům, že přesně tato slova mu určitě řeknu jako první.) Vůbec nic mi nedocházelo. Nešlo přemýšlet. Pak si přede mnou klekl a zeptal se: „Vezmeš si mě?“ Od shora až dolů mě zalilo štěstí a pro něj pak následovala celá věčnost čekání, protože jsem vyskočila snad až do sedmého nebe a teprve po dopadu řekla: „Ano!“ Jsem moc ráda, že můj mozek v tom šoku našel správné slovo.
Z obrazů v Louvru, na které jsme se pak šli podívat, si nepamatuju zhola nic. Hlava zpracovávala nově nabytý stav „zasnoubená“ a jen tak na obláčku, s úsměvem na rtech jsem si plula kolem Mony Lisy a dalších skvostných děl a užívala si přítomnost Vaška. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že pro mě někdo něco takového udělá, věnuje tomu čas a naplánuje tak, aby mě překvapil, fakt hodně překvapil. A přesně proto ho miluju a chci si ho vzít. Pro to, jaký je.
Pár bodů na závěr
- Louvre nebyl plánovaný. Toto místo prostě vyšlo na závěr naší dámské jízdy a Vašek nám ji nechtěl narušovat. Žádost proto nechal až na poslední den a do našeho plánu nikterak nezasahoval.
- Prstýnek S VÍCE KAMÍNKY je nádherný. Nevyměnila bych jej za žádný jiný na světě.
- Paříž není pro zásnuby vůbec ohraná. Bylo to tam úžasné. A mimochodem, o mém výroku, že zásnuby nechci v Paříži, mu holky naštěstí řekly až po tom, co mě požádal. Díky, že jste ho neposlaly domů!
- Přesně tak, jak to bylo, se mi to líbilo. Jen pár lidí kolem, krásné místo a k tomu někdo známý, s kým jsme mohli sdílet pocity bezprostředně po tom. A především neskutečné překvapení. No, asi se inspiroval jedním z mých článků pro klientku. Neměnila bych na tom jedinou minutu. A poblíž přírody třeba bude svatba 😉
A skoro bych zapomněla na to, že let zpět do ČR nebyl tak úplně růžový jako celý pobyt v Paříži! Nejenže byl na letišti nalezen odložený kufr, kvůli němuž nám utli letištní kontrolu a přemístili nás do jiné budovy, ale navíc měl náš let zpoždění přibližně 6 hodin z důvodu nepříznivého počasí (no jo, přelom ledna a února… :D) a my čekali v malinké letištní hale, kde skoro nic nebylo.
Nakonec jsme dostali nějakou kompenzaci, ale příště si vše lépe prověřím přes ClaimCloud, nebo to rovnou nechám celé na nich. Já na vymáhání a řešení moc nejsem.
I přes tyto nepříjemnosti jsem si ale z Paříže odvážela moc hezký pocit a vidinu krásné budoucnosti 🙂