Na každé město nám stačil jeden den. Nespěchali jsme. Příjemnou procházkou jsme si užili Madrid, Toledo a nakonec nečekaně i Cordobu (osud tomu chtěl). Jak na nás tato tři města na první pohled působila? A co navštívit v Madridu, Toledu a Cordobě, pokud chcete vidět to nejtypičtější?
Důvod výletu (vedle poznávání nových míst)
Hlavní město Španělska jsem chtěla vidět už dlouho. Ono asi byste měli vidět hlavní město země, která se vám líbí. Jenže problém je, že se Madrid nachází ve vnitrozemí, kde není moře, které bylo pro nás v posledních letech lákavější.
Příležitost se objevila – volby do Poslanecké sněmovny 2021. Jen kvůli volbám se nám do Česka letět nechtělo, ale volit jsme chtěli. Každý hlas se počítá! A tak jsme spojili příjemné s užitečným, vyřídili si voličský průkaz, nechali jej poslat na Velvyslanectví ČR v Madridu a 7. října vyrazili na cestu.
Jeli jsme autem, protože vlak byl drahý a je to pohodlnější než autobusem. Vašek v něm má málo místa (dva metry je potřeba lépe uskladnit) a mně začnou po pár hodinách neměnné polohy cukat nohy. Nemáme to zkrátka jednoduché.
Cestu do Madridu (z Malagy cca 6 hodin včetně zastávky na jídlo a pití, 560 km) ani cestu z Cordoby (do Malagy cca 2 hodiny, 220 km) do tří dnů nepočítám, protože můžete jet odkudkoliv. Jedná se pouze o přesun Madrid → Toledo → Cordoba.
Co navštívit v Madridu
- Plaza Mayor – toto náměstí by se asi mělo alespoň jednou spatřit, ale za mě nic speciálního. Mám raději, když jsou baráčky kolem náměstí různorodé a honosnější.
- El Retiro Park – tady jsme byli nejdéle a líbilo se mi to ze všeho nejvíce – příroda a umění. Nádherný parčík, kde jsem si po dlouhé době nasbírala kaštany. Palacio de Cristal (zimní zahrada), který je jeho součástí, byl uzavřený, protože se tam právě chystala nějaká expozice, zato se nám ale podařilo zhlédnout výstavu obrazů a pláten v Palacio de Velázquez (výstavní síň). Monumento a Alfonso XII, u něhož je jezero, na kterém se můžete projet v loďce, byl také pěkný. Ale pozor! Park se zavírá ve 21 hod.
- Puerta de Alcalá – památník, kolem nějž jezdí spousta aut.
- Calle Gran Vía – španělská „Broadway“. Pokud si chcete pořídit něco drahého, tak směle tam. Mě mnohem víc zaujaly nádherné stavby, ve kterých jsou luxusní obchody, banky a další drahé „srandy” umístěny.
- Plaza de Cibeles – opět sice blízko rušné cesty, ale Palacio de Cibeles (sídlo madridské městské rady) určitě stojí za vidění.
- Puerta del Sol y Estatua del Oso y el Madroño – pěkné náměstí s řadou obchůdků, restaurací, kaváren a cukráren. Nejvíce nás zaujala La Mallorquina. Pokud máte rádi sladkosti, tady by se vám mohlo líbit.
- Debod (Templo de Debod) – k této památce se vyplatí jít večer, až je tma a starověký egyptský chrám krásně svítí.
- Plaza de España – malé náměstí (bylo nyní celé rozkopané z důvodu rekonstrukce), u kterého se nachází Hotel Riu Plaza España, z něhož je nejlepší výhled na celý Madrid. My jsme tam ale nebyli, nechtělo se nám stát v dlouhatánské frontě na to, až nás milostivě pustí nahoru. Kdyžtak někdy příště.
- Fernán Gómez Centro Cultural de la Villa – kulturní komplex, jehož dominantou je socha bílé hlavy.
- Co jsme chtěli, ale nakonec neviděli: nádraží Atocha, které je typické množstvím rostlinstva uvnitř budovy. Na fotkách to vypadalo hezky, ale už se nám tam nechtělo. Cílem bylo ještě jezero Casa de Campo Lake, které bylo trošku z ruky, a Královský palác v Madridu, který byl zavřený. Ale to mě netrápí, viděli jsme toho až až.
Krátký příběh k Madridu
Madrid je hlavní město, takže jsme měli docela problém najít ubytování jen na dvě noci a o víkendu za přijatelnou cenu. Ve všech třech městech se ceny pokojů během víkendu mohou běžně pohybovat kolem 350 € za noc/pokoj, což je docela brutální. Pravděpodobně se tedy vyplatí jet do Madridu přes týden nebo zkusit ubytování rezervovat s větším předstihem.
Při vstupu na Velvyslanectví ČR v Madridu bylo zvláštní najednou vidět české nápisy a slyšet češtinu. Navíc to bylo poprvé, kdy jsem u voleb potkala opravdu milé, usměvavé a sympatické lidi. Za mě palec nahoru. Už budu volit asi jen v Madridu.
Autem přesun 1 hodinu (cca 80 km) do Toleda.
Co navštívit v Toledu
- Estatua de Miguel de Cervantes – pěkné na fotku.
- Catedral de Santa María – pěkné zespodu.
- Alcázar de Toledo – pěkná vyhlídka na protější kopce.
- Plaza de Zocodover – malinké náměstíčko s restauracemi, bohužel s McDonaldem a Burger Kingem, které kazí dojem historického centra.
Mirador del Valle – nejhezčí výhled na celé Toledo a Alcázar. - Co jsme chtěli, ale nakonec neviděli: Palacio de Galiana, kde to mohla být příjemná procházka parčíkem, a Jewish quarter of Toledo, což je židovská čtvrť.
Krátký příběh k Toledu
V Toledu jsme měli přespat jednu noc, ale z ubytování přes Airbnb se nám paní Monique neozývala, navíc jsme byt podle zadané adresy ani nemohli najít. Jelikož to ale bylo jediné ubytování za schůdnou cenu, museli jsme rychle vymyslet alternativní řešení.
Nabídla se varianta přiblížit se k Malaze a do oka nám padla Cordoba. Proč ne, prý je to také krásné město. Rozumné ubytování (asi jediné v okolí) se objevilo na půli cesty mezi Toledem a Cordobou přes Booking.com. Sice to bylo kdesi v hotelu pro kamioňáky, ale na přespání to bylo bohatě dostačující.
Všude, kam se v Toledu podíváte, téměř v každém malém obchůdku, najdete historické zbraně, meče, brnění a rytířskou tématiku. Pokud jste příznivcem středověku (a nebo chcete někoho propíchnout :-)), bude se vám tady líbit.
Toledo nás až tak nenadchlo. Působilo na nás jako jedno velké turistické centrum, kde jsou přes den restaurace otevřeny pouze od jedné do čtyř a ještě si na volný stůl musíte vystát frontu. Vlastně skoro na vše si tady musíte vystát frontu. A myslím, že večer je to to stejné jen v bledě modrém.
Autem přesun 4 hodiny (cca 350 km) do Cordoby. Jelikož jsme přespali ve městě Ciudad Real, rozložila se nám trasa na dvě a dvě hodiny.
Co navštívit v Cordobě
- Calleja de las Flores – pidi ulička s květináči. Ovšem je nutno říci, že například v Esteponě si užijete mnohem více květináčků a kytiček.
- Puente Romano de Cordoba – most přes řeku Guadalquivir, který bývá večer osvětlený. Voda v řece je ale „pěkně“ zelená.
- Mezquita – i když až tak nejsme na procházení památek, tady jsme udělali výjimku. Zajímavé prostředí v maurském slohu s řadami sloupů a monumentálním kostelem.
- Castillo Almodovar del Rio – dovnitř jsme to bohužel nestihli, ale o to krásnější to bylo venku při západu slunce. Pro mě to nejhezčí v Cordobě.
- Co jsme chtěli, ale nakonec neviděli: zříceninu arabského komplexu Medina Azahara a Alcazar de los Reyes Cristianos s přilehlými zahradami. Tady bych se ráda ještě podívala, když je to nedaleko Malagy, a to včetně interiéru hradu Almodovar.
Krátký příběh ke Cordobě
Do Cordoby jsme se vydali v neděli a to je většinou riziko, že bude vše zavřené. Něco jsme stihli a něco jsme „zapinkali”, když jsme například místo prohlídky Alcazaru seděli a papkali. Nicméně díky tomu jsem zjistila, že mi nechutná typická španělská polévka salmorejo. A na základě toho si myslím, že mi nebude po chuti ani gazpacho. No jo, jsem ostuda. Ale asi prostě nejsem na španělské jídlo, když mi i paella připadá jako takové divné rizoto, které si dám spíš jen když je krize.
Tolik k našemu rychloměstskému výletování. Nožky nás bolely (čti: nemohli jsme se hnout), ale stálo to za to. Pokud se tam vydáme příště, tak už se alespoň můžeme zaměřit na méně známá místa, restaurace a památky. Pokud máte tip, co v těchto třech městech vidět a nejsou uvedeny v článku, dejte mi vědět. Děkuji!
Slovotvorka
