Kdyby mi někdo řekl, co všechno ještě pro zlepšení svého zdraví vyzkouším, asi bych mu nevěřila. Po zobání doplňků jsem se vydala na dobrodružnější cestu. Nyní jedu na energetické vlně. A že je to pořádná tsunami!
Tsunami změn odstartovala Radka a další věci ke mě začaly přicházet tak nějak samy. Naučila jsem se říkat ANO všemu,, co moji duši obohatí (ale také NE, když je potřeba), a když slyším volání srdce, jdu prostě za tím. U toho odblokovávám zasuté emoce z minulosti a musím říct, že mě tahle cesta transformace baví. Je to vlastně jako taková hra, kdy člověk na základě současných situací odkrývá ty minulé.
Au?! Tady jehličková terapie
O akupunktuře neboli zapichováni miniaturních jehliček už někdy slyšel asi každý. Je to jedna z léčebných metod v rámci čínské medicíny, která pomáhá v těle rozproudit zablokovanou energii. Diagnostika nerovnováhy v těle se stanoví pomocí jazyka a pulzu a podle toho terapeut pozná, do kterých konkrétních míst je potřeba jehličky zapíchnout.
Jazyk a pulz
Pokaždé, když přijdu k Zuzce, vyplazuju na ni jazyk. Nejprve ho na ni vypláznu klasicky a pak tak, aby viděla jeho spodní část. A ona si ho takhle fotí na telefon, aby mohla porovnávat zlepšení. Zvláštní představa, že má někdo sbírku vyfocených jazyků.
Pak přejde ke zkoumání pulzu pohmatem. Na několik minut mě chytne za zápěstí, jako by hrála na nějaký delikátní nástroj mezi šlachami a žílami, a najednou toho ví ještě více.
Jdeme na to!
Po konzultaci zdravotního stavu za poslední dny přejdeme k napichování. Musím říct, že akupunktura mě vždycky lákala, ale když jsem si lehla na masážní pult a Zuzka začala poprvé vytahovat jehličky a zapichovat mi je do kůže, nadšení mě trošku přešlo. Injekce jsem nikdy neměla v lásce a tyto mini jehličky jsou jen menší zlo. Ale cítila jsem, že je chci. A tak jsem už takhle několikrát ležela vypadajíc na břiše a na nohou jako ježek.
Důležité je zmínit, že ono zapíchnutí jehly je vlastně v pohodě. Ta horší část přichází až pak. V okamžiku, kdy Zuzka začne s každou jehličkou kroutit, než to začne bolet. To je hnus, co? 😀 Naštěstí posléze už přichází ta příjemnější část. S jehličkami trčícími do nebes takhle ležím v šeru přibližně 20 minut a čekám, až se energie probudí.
Odpočinek na prvním místě
Po této proceduře je pak většinou člověk unavený a je lepší už nedělat nic náročného. Já poté většinou pekla v rámci příprav kuchařky Pohádkové vánoční mlsání s recepty na cukrjavoroví bez cukru, bez lepku a bez laktózy. Pečení a focení bylo v pohodě, to mi problém nedělalo. Ale třeba taková lekce zpěvu nebo posilovna, ty si po akupunktuře raději odpustím. Tělo se dostává do samoléčebného procesu a nemůžu energii vydávat.
Asi nejdivnější pro mě bylo napíchnutí na hlavě. Už jen ten pocit, že mi z hlavy trčí jehla… Chtělo se mi smát, ale zároveň trochu brečet, protože to sakra bolelo. Prý má tento bod projasnit mysl a uklidnit rozbouřené myšlenky. Tak uvidíme, co tento magický bod dokáže.
Tak trochu jiná masáž
Cože? Masáž břicha? Říká se tomu viscerální manipulace a prý dokáže pomoci při problémech s trávením. Že doslova srovná orgány na správné místo. To mě zaujalo!
Musím říct, že je docela zvláštní, když vám někdo masíruje břicho. Běžně se masírují záda, ale měkké břicho, to se jen tak nevidí. Ve výsledku to ale bylo příjemné a vlastně fajn.
Stále užívám houbičky – adaptogeny neboli rostlinné produkty zvyšující odolnost organismu proti stresovým situacím. Na doporučení si sem tam zmáčknu některý z bodů na těle pro ještě intenzivnější uvolnění energie a zasutých emocí. Třeba takový bod mezi palcem a ukazováčkem na noze je opravdu intenzivní. Ta zlost, co se mi pak vyplavuje… neuvěřitelné! Ale není divu. Právě tento bod totiž souvisí s játry, v nichž se zlost během života ukládá.
Léčitel número 1 (Nasavrky u Pardubic)
Doneslo se ke mně, že tento pán se na vás jen podívá a přesně ví, co vám je a co je potřeba. To se ví, že mi to znělo jako sci-fi. A to se ví, že jsem to chtěla hned vyzkoušet!
Tento léčitel „ordinuje“ pouze na určitých místech po České republice a vždy jen jeden den v měsíci. Člověk přijde do „čekárny“ na domluvený čas a čeká až na něj přijde řada. Někdy to jde rychle, někdy je nutné počkat třeba hodinu. Kamarádka, která mi tohoto léčitele doporučila, prý čekala tři hodiny. Takže je to různé a záleží na množství lidí, kteří se zrovna rozhodli se svěřit do rukou něčeho nadpřirozeného. Nicméně to stojí za to.
Moment překvapení
Každopádně hned v prvních okamžicích mi bylo jasné, že se za zavřenými dveřmi děje něco zvláštního. Lidé, kteří vycházeli z „ordinace“, byli pěkně vykulení a jakoby nevěřili tomu, co se tam právě odehrálo. Když jsem je viděla vycházet, hned mi hlavou proběhlo, co jim tam proboha dělá?! Trošku mě přepadl pocit paniky, jestli dělám dobře, a zvažovala jsem, že vezmu do zaječích. Na druhou stranu jsem si ale říkala, že přece nebudu posera. Že se chci stůj co stůj na chvíli proměnit v investigativní novinářku, protože mě přece zajímá, co se za těmi zavřenými dveřmi děje, a mým cílem je tento zážitek zprostředkovat ostatním.
Jak to jen ví?
Když si mě léčitel zavolal k sobě, začali jsme nezávazným smalltalkem o práci a takových běžných věcech. Ale o zdraví nic. O mém zdraví nevěděl nic. No a vzápětí šel na věc.
Postupně začal jmenovat, co u mně vidí za problémy. Křeče v lýtkách, nafouklé břicho, snížená funkce štítné žlázy a užívání euthyroxu 50 apod. Jakoby se naboural do nějaké databáze. Už chápu, proč ti lidé vycházející z těchto dveří vypadali tak, jak vypadali. Já teď koukala úplně stejně. Stejně nevěřícně, skoro s pusou dokořán. V jistém směru mi promluvil i do duše. Jakoby opravdu přesně věděl, co uvnitř řeším, ale nechci si to sama přiznat. Označila bych ho nadpřirozený psycholog. Nakonec jsem se měla postavit, párkrát mi přejel rukama po zádech po páteři, měla jsem zakroutit rukama a hlavou, doporučil mi tři doplňky stravy a toť vše. Znovu přijďte za měsíc a prý příští rok dobrý.
Byla jsem tam všehovšudy vždy asi deset minut. Za 400 Kč slušný zážitek.
Nevěřícně koukal i manžel
Ze zvědavosti se k němu vydal i manžel a taky koukal. Ani já jsem netušila, že se mu po několika letech ozvaly také křeče v lýtkách. A pan léčitel to věděl. Znal i jeho stará zranění, která nejsou okem viditelná. Vašek pak uznal, že už je těmto „věcem“ otevřenější.
Už od sezení u psycholožky se cítím mnohem lépe. Každý tento dílek skládačky má smysl a vše do sebe krásně zapadá. A fakt se to lepší. Po všech útrapách už mi vadí jen laktóza!
Léčitel número 2 (Stolany u Pardubic)
U tohoto léčitele to bylo ještě o něco zvláštnější. Kamarádka mi řekla, že „ordinuje“ ve svém domě jen tři dny v týdnu v přesně dané časy a neobjednává se u něj. Klíč je ve vchodových dveřích zvenku a člověk má prostě přijít, vejít dovnitř a počkat až na něj přijde řada. Toto už samo o sobě bylo podivné, ale rozhodla jsem se to také vyzkoušet.
Vstup do chaloupky
Po příjezdu na místo to bylo hned ze startu vtipné. Spletli jsme si totiž číslo domu a já lezla do domu bez pozvání někomu cizímu. 😀 Paní na mě naštěstí nevytáhla pohrabáč, ale odkázala mě o dva domy dál, kde už se vynořila skoro až reálná kouzelná chaloupka s krásnou zahradou. Musím říct, že dům s takovou zvláštní energií jsem ještě neviděla.
Podruhé jsem tedy sáhla na kliku, otevřela a viděla předsíň plnou bot. V duchu jsem si řekla proboha, co to děláš, a zase zavřela. Zhluboka jsem se venku nadechla, vydechla, otevřela dveře znovu, vešla do předsíně a pak jsem s tlukoucím srdcem pomalinku otevřela dveře do domu.
Plný dům
Nalevo na židli seděla paní, a tak jsem se jí zeptala, jestli jsem tady správně, jestli tady bydlí léčitel. Odpověděla, že ano. Také mi ale sdělila, že je tam dost plno a mám počkat v autě, nebo si můžu sednout na schody. Zvolila jsem schody. Chtěla jsem už být uvnitř a sledovat dění kolem.
Na židlích a schodech posedávali staří, mladí i rodiče s dětmi. Na jedné straně byl obývací pokoj ve smyslu ordinace a na druhé straně se nacházela další místnost, kam se léčitel chodil „očistit“.
Pročištění minulosti
Přede mnou šla na řadu jedna holčička s maminkou a mě zaujal rozhovor, který léčitel s dítětem vedl. Bavil se s ní o válce v roce 1918 a že už se nemusí bát, že už je vše v pořádku. V tomto duchu si tam nějakou dobu povídali. A jak tam holčička šla posmutněle, tak odcházela smějící se a plná energie… Já sama už vím, že si z minulých životů a generací neseme velká břímě, ale nyní jsem si tím byla stoprocentně jistá. Toto byl pro mě hluboký zážitek. Obecně tam byla nějaká zvláštní energie, protože ke mě chodily myšlenky z minulosti jako na běžícím páse, až jsem si je skoro ani nestíhala zapisovat do telefonu.
Pohovka a léčivé ruce
Teď už přišla řada na mě. Pozdravili jsme se, představili se a léčitel mě vyzval, ať se vedle něj posadím na pohovku. Opět proběhl nějaký drobný smalltalk a pak mi položil ruce na záda v oblasti ledvin. To proto, že ledviny jsou zdrojem energie a je prý potřeba tím začít. Poté mi dal ruce na břicho a nakonec chytil mé studené ruce do svých léčivých. V průběhu sezení mi také řekl několik věcí, které nemohl znát nikdo jiný, a to mi bylo potvrzením.
Posedlá (uklízecím) ďáblem
Léčitel mi řekl, že všechny mé vnitřní orgány jsou v naprostém pořádku (stejně jako sono vyšetření před nějakou dobou). Že původcem zažívacích problémů je nervový systém a konkrétně nervus vagus, který posílá chybný signál z mozku do střev. A že ví, že na sobě teď hodně pracuju a konečně jsem na dobré cestě. Takže mě teď jen „doklepne“ a příště mám přijít, až to budu cítit. Tak uvidíme. Zatím nechávám účinky všech léčení doznívat.
